Fungujeme on-line

Stejně, jako se do on-line prostředí přesunulo české školství, přesunuli jsme do něj dočasně i tříletý projekt Growth Mindset – podpora růstového myšlení prostřednictvím formativního hodnocení. Jako partner projektu v něm JOB a spolupracující mentoři a lektoři podporují více než 50 učitelů v 11 školách z celé České republiky v rozvoji dovedností potřebných pro zavádění hodnocení ve formativní funkci.

Máme za to, že situace přinesla a stále přináší učitelům, mentorům a dalším spolupracovníkům v projektu velké příležitosti k profesnímu růstu – každodenně si osaháváme a posouváme hranice našich dovedností a v praxi budujeme růstové myšlení.

Mentorská podpora na dálku

Máme velkou radost, že jsme do prostředí Google.meet přenesli mentorskou podporu i setkání formativních skupin, které v této podobě většinou proběhly již v průběhu března. Bylo tak možné sdílet a reflektovat první zkušenosti s výukou v online prostředí, vzájemně se inspirovat a zamýšlet se nad tím, co se chceme z této výzvy pro svou pedagogickou praxi naučit.

Ve virtuálním prostředí se uskutečnilo také několik setkání mentorů, rozjeli jsme přípravu třídních průprav, které budeme v zapojených školách pilotovat na podzim, intenzivně pracujeme na reflektovaných výstupech – příkladech dobré praxe alias „živých učebních materiálech“ (ŽUM).

Poslední týdny přirozeně akcelerovaly potřebu využívat některé ze základních nástrojů formativního hodnocení, jako je např. poskytování zpětné vazby, reflexe učení, sebehodnocení, cílená práce s chybou. Ukázaly, že učitel může být „jen“ průvodcem vytvářejícím příležitosti k učení a že jeho vlastníkem je dítě.

AHA z distanční výuky

Po dvouměsíční zkušenosti s distanční výukou sdíleli učitelé zapojení do projektu mnoho věcí, které jim tento mimořádný čas přinesl do učitelského portfolia – tady jsou některá z „AHA“:

„Uvědomil jsem si, že nemusím všechno držet pevně v rukou, že to prostě mohu nechat na dětech…“

„Hodně teď řeším smysl toho, co učím, a přemýšlím, jak to co nejvíc nechat na dětech…“

„Zjistil jsem, že když zadám většinu práce dětem jen dobrovolně, stejně skoro všechno udělají, byl jsem hodně překvapený, že toho udělají víc, než když to bylo povinné…“

„IT technologiím jsem se co nejvíce vyhýbala, teď mě to donutilo se hodně věcí naučit, mám z toho radost a napadá mě, že takto do budoucna můžu takto podporovat děti, které zrovna nemohou být ve škole, třeba když jsou nemocné nebo dlouhodobě pryč…“

„Využívám k hodinám angličtiny několik Google.meetů současně jako alternativu práce ve skupinách, postupně se virtuálně přesunuji mezi skupinami a pak jen společně reflektujeme – děti si práci ve skupině zařídí samy – chtějí pak prezentovat výsledky svých diskuzí…“

„Je pro mě náročné využívání IT, ale nebojím se už říct si o podporu a věci zkoušet…“

„Donutilo mě to daleko promyšleněji plánovat učení, zamýšlet se nad cíli, smyslem toho, co se máme s dětmi učit, nad kritérii, která nám pak pomohou podívat se na to, jestli jsme k cíli došli…“

„Přišla jsem na to, že bez reflexe se vlastně nedozvím, co a jak se děti naučily…“

A jaké učitelské „AHA“ přinesly poslední měsíce vám?

 

 

Autorka článku: Kateřina Adami

Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů